Výhra nad Řeckem - Pyrrhovo vítězství?

13.06.2012 00:23

 

Tak nám porazili Řeky. - A kerý Řeky, paní Müllerová? - Ale, milostpane, přece ty fotbalový...

 

Ano, je to tak. Česká fotbalová reprezentace předvedla ukázkové zmrtvýchvstání a takřka dokonalou přeměnou v zářícího fénixe namísto hromádky popela a prachu si vybojovala právo dál věřit v postup ze skupiny. A přesto - či snad právě proto - nepatřím mezi optimisty.

 

Ptáte se proč? Protože ačkoliv Češi v existenčním zápase na letošním EURO zvítězili, jejich hra měla stále mnoho chyb. Český celek předvedl nadprůměrný výkon pouze v prvních zhruba dvaceti minutách, poté jeho aktivita a útočná snaha polevila a na trávník už se až do závěrečného hvizdu nevrátila. Češi sice ukázali, že když chtějí, mohou být skutečně nebezpeční a že góly ještě střílet nezapomněli. Potvrdilo se, že českému týmu velké zápasy o "bytí a nebytí" většinou vycházejí, možná dokonce přímo vyhovují. Ale také se projevila skoro až typická česká vlastnost "předvést, že něco umím, ale moc se přitom nepředřít". Jak jinak si vysvětlit, že za stavu 2:0 čeští fotbalisté "ubrali plyn" a směrem dopředu už toho mnoho nepředvedli? Že zejména v druhé půli místy doslova "šlapali vodu" a ke konci duelu se třásli, aby nepřišli o důležité vítězství?

 

V závěrečném utkání skupiny A proti české reprezentaci navíc nastoupí ta domácí, polská, které půjde o všechno. Je tedy nabíledni, že polští hráči nechají na trávníku duši, stejně jako že polští fanoušci v hledišti nebudou šetřit své hlasivky. Dalším mínusem pak je skutečnost, že Čechům může za jisté ne nepravděpodobné konstelace stačit i remíza - a pokud hráči půjdou s tímto vědomím na hřiště, je vysoce pravděpodobné, že své soky podcení a jejich výkon podle toho bude vypadat. Výsledek takového zápasu pak na sebe jistě nenechá dlouho čekat. A to ani nemluvím o tom, že se český celek možná bude muset obejít bez kapitána Rosického...

 

Ale ještě zpět ke střetu s Řeckem. V úterý bylo k vidění pár opravdu pěkných akcí a velmi dobrých individuálních výkonů. Je třeba vyzdvihnout pravého beka Thea Gebre Selassieho, defenzivního záložníka Tomáše Hübschmana i střelce obou českých gólů Petra Jiráčka a Václava Pilaře. Neměla bych opominout ani kapitána Tomáše Rosického, byť z důvodu zranění odehrál pouze první poločas, levého obránce Davida Limberského a až na jedinou situaci, která naneštěstí vedla k obdržené brance, jistého stopera Tomáše Sivoka. Kdo se mi naopak nelíbil, to byl Jaroslav Plašil, dlouhodobě "marný" Milan Baroš a bohužel také Petr Čech, který svou chybou notně přispěl k tomu, že na letošním mistrovství Evropy dosud nedokázal udržet čisté konto. Michal Kadlec, který se pro tento zápas přesunul na místo stopera, pak předvedl solidní, nicméně nijak výjimečný výkon. Rozhodně však byl jistější a výrazně lepší než v prvním utkání proti Rusku. Střídající Daniel Kolář byl "nemastný, neslaný", ale vzhledem k tomu, že ho nepovažuji za hráče hodného reprezentačního dresu, těžko jej mohu kritizovat. Prostě zahrál, na co reálně stačí.

 

Jedna vlaštovka však jaro nedělá, a tak ani přes vcelku dobrý výkon českého týmu nevěřím v jeho postup do další fáze turnaje. A bohužel už nyní nevěřím ani v to, že po EURO šéf FAČR Miroslav Pelta přehodnotí své původní rozhodnutí a vypoví trenéru Michalu Bílkovi reprezentační smlouvu. To by totiž český národní tým nejspíš musel všechna utkání ve skupině prohrát. Takto se ovšem český fotbal bude i nadále potácet v jakémsi vzduchoprázdnu, kdy občasný slušný výsledek (např. zvládnutá baráž proti Černé Hoře či právě duel s Řeckem) zastíní úděsnou hru, ze které bolí oči, špatně zvolenou taktiku (zde je jistě na místě se zastavit a zeptat - Byla vůbec v utkání s Ruskem nějaká, jakákoliv taktika hráčům přednesena a naordinována?) a povolávání nedostatečně kvalitních hráčů.

 

Český národní tým potřebuje trenéra-lékaře. Někoho, kdo se nebojí "hvězd", není jejich kamarád a klidně jim řekne rázné a hlasité NE. Kouče, který má jasnou vizi, je "hlava otevřená", má přirozený respekt a je takticky vyspělý. Musí to být dobrý stratég, psycholog a nejlépe mít předchozí úspěchy na mezinárodním poli, ať již z pozice hráče či trenéra (ideálně samozřejmě obojí). A to - při vší úctě k němu - Michal Bílek skutečně není.

 

čtěte také: Čtvrtfinále? Paráda! Ale... a Mají Češi šanci uspět?