Čtvrtfinále? Paráda! Ale...
Postup českých fotbalistů do vyřazovacích bojů letošního EURO se dá označit takřka za zázrak. Většina národa českému týmu nevěřila, za což si ovšem hráči a jejich realizační tým mohli sami. O to úsměvnější - v lepším případě - je prohlášení samotných fotbalistů, že nehrají pro své kritiky, ale pro fanoušky, kteří je celou tu dobu podporují. Hraje tedy český národní tým pro pár desítek "vyvolených"? Nejspíš...
Ale o tom mluvit, resp. psát nechci. V první řadě je třeba pochválit české hráče za výkon, který předvedli proti Polsku. Vyjma úvodní zhruba půlhodiny totiž předváděl český celek velice pěkný, ofenzivně laděný fotbal, který se mohl směle měřit s širší evropskou špičkou. Problém je, že podobnou hru ukázali Češi snad poprvé od doby, kdy k týmu přišel Michal Bílek. Pravda, slušně zahráli i v baráži proti Černé Hoře, ale ruku na srdce - nemít v bráně Petra Čecha, dívali by se Rosický, Jiráček, Sivok a spol. na evropský šampionát z gauče. Je otázkou, proč za uplynulé více než dva roky dokázali čeští reprezentanti předvést FOTBAL (nikoliv kopanou, překopávanou či nakopávanou) pouze v jediném, a to ještě ne celém utkání. Poněkud tristní bilance, nemyslíte?
Pokud dokáží Češi na svůj poslední výkon navázat a v nejbližší budoucnosti budou i nadále fotbaloví, takticky vyspělí a na trávníku nechají srdce, fanoušci jim jistě odpustí i nějakou tu prohru. Jenomže jak velká je pravděpodobnost, že se čeští hráči inspirují svým výkonem proti Polsku a nespadnou zpátky do šedi a podprůměru, který předváděli v posledních týdnech, měsících a letech? Deset procent? Dvacet? Jak dlouho bude trvat, než opět uslyšíme, že bez Rosického to nejde? Že už nemáme hráče typu Nedvěd, Poborský, Koller? Že hrát v nenávistné atmosféře, kterou vytvářejí média a fanoušci, se nedá?
A tak bychom mohli pokračovat ještě chvíli. Problém je, že výkonem proti Polsku si pánové "nadělali do gatí", protože ukázali, že hrát - a dobře hrát - se dá i bez Rosického. Že když se opravdu chce, člověk se rve o výsledek a projeví opravdovou vůli a chuť po vítězství, odměna nakonec přijde. Že fanoušci na ně nezanevřeli, ale potřebují vidět snahu a dřinu, ne jen popobíhání po trávníku bez kouska píle a odhodlání.
Takřka zázračný postup do čtvrtfinále se tak nesmí stát ódou na radost, ale jakýmsi mementem. Je potřeba vyjít z posledního utkání a snažit se na něj navázat, ne se nyní začít být v hruď, poklepávat se po ramenou a chválit se, jak jsme dobří, že jdeme dál. Nyní práce nesmí skončit, nyní musí začít. Právě teď a tady, včera bylo pozdě. Pokud se toto nestane, půjde to s českým reprezentačním fotbalem další dva roky pěkně s kopce. A to si přece nikdo nepřeje. Nebo snad ano?
čtěte také: Výhra nad Řeckem - Pyrrhovo vítězství? a Mají Češi šanci uspět?
Diskuze
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.